Studijní texty, volné a krácené překlady z německého tisku

Pochybná smlouva

(pokračování)

Komentátor Weltu Thomas Schmid upozorňuje, že pakt nemůže být chápán jako program migračních požadavků. Když se tedy na ilegální migranty nevztahují žádné sankce, proč se tedy má dělat rozdíl mezi ilegálními a legálními přistěhovalci? Mnoho otázek, kterými se mnoho vlád - i ty německé – vyhýbají. A i v OSN ignorují rozhodnutí Komise o lidských právech z r. 1997. V ní je totiž psáno: „Každý, kdo usiluje o změnu demografického složení regionu, ve kterém sídlí národnostní, etnické, jazykové a jiné menšiny či autochtonní obyvatelstvo… jedná protiprávně. Sudetenpost, Gernot Facius, Sudetenpost, 6.12.18, str. 2

Špatné vyhlídky pro B. Posselta

Smůla pro Benda Posselta (62): Mluvčí „sudetoněmeckého landsmanšaftu“ se již nevrátí do Evropského parlamentu, jehož byl členem od r. 1994 do 2014.

Na kandidátce CSU zůstal až na pátém místě. Poněkud jisté jsou doposud místa 1 až 4. I kdyby vedoucí kandidátky Manfréd Weber byl zvolen do úřadu předsedy EU, což by znamenalo zřeknutí se mandátu, Posselt sotva by měl šanci na návrat. Jde současně i o porážku krajanského spolku Svazu vyhnaných (BdV) při CSU a rovněž i o Panevropu – Unie Německo, jím též vedenou. Žurnalističtí pozorovatelé v tom vidí i signál pomíjejícího vlivu organizace vyhnaných v Bavorsku, patronu sudetských Němců. U evropských voleb v r. 2014 B. Posselt po dvacetiletém poslancování po Ottovi Habsburkovi skončil.

Sudetenpost, 6.12.2018, str. 3, není uvedeno jméno redaktora ani značka

Mezi požadavky a skutečností

O potížích „stavění mostů“ v Polsku

Ze zkušenosti víme: Mezi slova a činy, požadavky a skutečností leží často celé světy. To platí pro (velkou) politiku. Při kulturních akcích v České republice a v Polsku bylo již slyšet tóny, které dávaly naději, že jsou oceňováni němečtí zakladatelé měst, obchodníci a umělci. Polská kultura je například nepředstavitelná bez velkých děl Veita Stosse, prohlásil nedávno prezident A. Duda ve Vratislavy (Breslau). Korektní! Odráží se však tato skutečnost v náladách země? Bernard Gaida, předseda Svazu německých sociálně-kulturních společností v Polsku, o tom pochybuje. Opravdová nálada, tak píše ve „Wochenblatt“ – německých novinách, je zcela jiná – tak například se ve školních učebnicích mlčí o staletých mírumilovných kontaktech za západní hranicí. Jiným politickým problémem by byly změny zákonů. Držitelé německé státní příslušnosti vedle polských – v Polsku nemohou být soudci. Tento nepříjemný problém se zvětšil ještě více tím, že vratislavští novináři, kteří chtěli televizním divákům oznámit zprávu o kulturním festivalu, byli z varšavské centrály vystrnaděni.

Gaida se ptá, zda je možné, že by přátelské a mírumilovné německé akce nebyly v Polsku žádoucí? Gaida pokračuje – bohužel se o tom můžeme přesvědčit i na internetu. Ve zprávě o festivalu můžeme najíst na stránce Radia Vratislav tento komentář: „Dobrý Šváb, je mrtvý Šváb.“ Má to znamenat, že „ naše práce a úsilí o smíření a naše stavba mostů zkrachovala?“. (Gaida) Německý předseda spolku doplňuje: „Naopak Dosud se ještě nikdy tak hlasitě neozývali populisté a nacionalisté. Je to důležité. Současně ale nesmí mezi námi zavládnout naivita, i kdyby byla politiky korektní“. Úvaha se týká i komplikovaných sudetoněmecko – českých vztahů.

Sudetenpost, 6.12.2018, str. 5, není uvedeno jméno autora ani značka

Poznámka redakce:

V polsko-německých vztazích hraje negativní úlohu i skutečnost, že Poláci, jichž jsou v Německu desítky tisíc, a možná i více, nejsou uznáni za národnostní menšinu a tudíž nemají žádná menšinová práva. Polsko německou menšinu uznává a ta se těší obvyklým menšinovým právům. Polsko-německé vztahy mají charakter mezinárodněprávní. Proto mezi oběma uvedenými státy platí i princip mezinárodního práva, který říká, že menšina v jednom státě má mít tolik práv, co má menšina v druhém státu. Jde o tzv. princip reciprocity (vzájemnosti). Lidově řečeno: německá menšina v Polsku má mít tolik práv, co má polská menšina v Německu. A to je již letitý problém. Polsko se snaží získat pro Poláky v Německu menšinová práva, ale již snad 20 let se příležitostně jedná, ale bez konkrétních výsledků.

Stejná situace je v česko-německých vztazích. Německá menšina má v ČR menšinová práva, ale Češi v Německu, ani Slováci, menšinová práva nemají. Princip reciprocity, vzájemnosti je v těchto vztazích porušen. Kdy bude reálný i pro Poláky, Slováky a Čechy i v Německu?

Dílo sudetoněmeckých duchovních

Každoročně organizují sudetoněmečtí duchovní z Rakouska podzimní setkání; v minulých letech se konalo vždy v klášterech – převážně v Dolním Rakousku. Letos byly k tomu poprvé vybrány dvě místa ve staré vlasti: Brno a bývalý klášter paulánů ve Vranově, kde se poskytuje i ubytování.Jako první se konala prohlídka baziliky na Mendlově náměstí v Brně – perly gotiky na Moravě.

V Brně referovala sestra Edit Brendl o současnosti i o budoucích perspektivách, o nových směrnicích sudetoněmecké národnostní skupiny.

Vysoký hodnostář dr. Stanislav Drobný z Brna pronesl hlavní referát o situaci církve brněnského biskupství. Částečně neregiliózní jsou noví osídlenci jižní Moravy. V anonymitě Brna žijící obyvatelé projevují jen málo zájmu o konání německých bohoslužeb, které narážejí na těžkosti.

Sudetenpost, Wolf Kowalski, 6.12.2018, str. 17

Posselt kritizuje vyhnání a pronásledování

Mluvčí sudetoněmecké národnostní skupiny a zemský předseda Unie vyhnaných a vysídlených při CSU – evropský politik B. Posselt volal na Dni lidských práv (10. prosince) po vytvoření mezinárodně kodifikovaného práva na vlast, po celosvětovém zákazu vyhnání a pro zřízení evropského práva pro národnostní skupiny a menšiny.

V EU by měly členské státy, na jejichž nynějších územích žije mnoho vyhnaných, podat výrazné znamení ke smíření, protože mají poučení z dějin. V dnešním světě žije tolik vyhnaných z domovů a tolik uprchlíků, což nebylo od doby bezprostředně po druhé světové válce. Menšiny a národy bez státu by musely jako tehdy snášet násilné asimilování a pronásledování. Jako příklad uvedl Posselt národ Ujgurů v Číně; více než milion z nich je umístěno v tzv. táborech na převýchovu. Na tyto silné represe, které dosahují od mučení k smrti až k promývání mozků, západ nereaguje, protože s Pekingem provozuje „Business as usual“. Čína není zachránce volného světového trhu, provozuje systém teroru, který je den ze dne horší.

Posselt rovněž tak kritizuje i protiprávní politiku ruského Putinová režimu, která nyní eskaluje v mořské úžině u Kerče a na východní Ukrajině: Tisíce lidí umírá v často zapomenutém konfliktu, který je ve skutečnosti válkou, vedenou Moskvou; na protiprávně anektovaném Krymu dochází ke krutému pronásledování původních tatarských obyvatelů.

Úkolem německých vyhnanců a jejich potomků je vnést do veřejné debaty o tomto tématu sensibilitu pro lidská práva, získanou jejich vlastním osudem.

Sudetendeutsche Zeitung, 14.12.2018, str. 1

Izraelská kulturní obec kritizuje linecké klopýtnutí

Jestliže existují lidé, jejichž tragický osud trvá a je udržován v jejich vědomí, pak jsou to Židé. Účast na tom mají politici, církve, umění i veřejné mínění. Toto nelze kritizovat. Jiné obětované skupiny - a těch je mnoho - by se mohly cítit ublíženy. Ostře formulováno, mohl by zde být viděn i rasismus vůči obětem.

Z množství případů vybírám nám nejblíže se nacházející „Starorakušany“, jejichž slavný zástupce rád a hrdě oficiální Rakousko přijímá. Chci i připomenout demonstrace sudetských Němců, kteří 4.3.1919, aby část republiky připadla Německo - Rakousku. Zřejmě špatně pochopili Wilsonovy body. 54 sudetských Němců ve věku 11-80 let zaplatilo za tento svůj demokratický požadavek svým životem - československá policie střílela do davu. Oficiální Rakousko i veřejné mínění nepovažuje tento den za hoden vzpomínky.

Roku 1945 prezident Beneš vyhnal sudetské Němce ze země, která po tisíciletí byla jejich vlastí. Bylo jich více než 3 miliony, z nichž 250 tisíc zemřelo (kolaterální škody). Jen dokonalým lineckým znalcům je známa vzpomínková plaketa na sudetské Němce, která – trochu větší než výjimečná poštovní známka – je umístěna na mostě Nibelungů v Linci. Je pravidelně pomazována lidmi „se správným vědomím“ a … jinými opět čištěna. Klopýtnutí zvláštního pojímání pravdy? Proč mám náhle hořkou příchuť v ústech? Děkuji vám, jestli jste vše přečetli, pak nyní konejte svou povinnost.

Sudetenpost, 6.12.2018, str. 13, Jürgen Jauch

Politicky nekorektní poznámky k tématu Protektorát Čechy a Morava

Článek od Georga Schmelzle „Jak byl připravován Protektorát Čechy a Morava“, publikovaný 4.10.2018 ve „Sudetenpost“, nemůže zůstat z historického hlediska nerozporován. Podle autora Hitler chtěl zřízením Protektorátu „co nejrychleji získat československé letecké základny, zbraně a průmysl…“. Přitom zapomněl na jednu zcela důležitou skutečnost, která téměř nikdy - zřídka i v tzv. revizionistickém popisování dějin - nebyla vzata v úvahu, po případě byla považována za marginálně bezvýznamnou.

Tato nesporná (pravdivá?) skutečnost tkví v tom, že první Československá republika uzavřela 16.5.1935 - prostřednictvím Francie – smlouvu o vzájemné pomoci se Sovětským svazem. Ten byl za sudetské krize v r. 1938 připraven zasáhnout, čemuž zabránil Mnichov. 2.5.1935 i Francie uzavřela stejnou smlouvu se Stalinem, takže obkličovací politika počátkem 20. století byla neradostná. Československo-sovětská smlouva zůstala v platnosti i za druhé čs. republiky (po Mnichovské dohodě). S ohledem na geopolitickou situaci, kdy Čechy a Morava byly zaklíněné do území Německé říše, bylo rozhodnutí německého vedení zřídit Protektorát bezesporu strategicky správné. Nehledě i na to, že k rozbití západoslovanského státu přispěli rozhodně i Slováci, kteří stejně jako sudetští Němci byli – obzvláště na počátku r. 1939 – vystaveni zesilujícím se pražským represím. Den před vstupem německých vojsk vyhlásili Slováci svou nezávislost.

To, že se Československo rozpadlo kvůli vnitřnímu rozkladu, prohlásil 15.3.1939 v britské Dolní sněmovně anglický premiér Chamberlain.

Pohádkou a legendou je tvrzení, že zřízení Protektorátu a „říšská křišťálová noc“ přivedly Anglii k protiněmecké náladě. Již od převzetí moci Hitlerem v r. 1933 existovaly v různých oblastech Velké Británie skupiny Německu nepřátelské. Ve Foreign Office tyto názory existovaly již dávno předtím. „Germania esse delendam“ bylo zveřejněno před rokem 1900. V memorandu z 1.1.1901 jeden z největších odpůrců Německa - britský diplomat Sir Eyre Crowe - mezi jiným syn německé matky a manžel Němky - zcela v duchu Benjamina Disraeliho varoval před německým nebezpečím. Totéž učinil i jeho nástupce Sir Robert Vansittart, zaměstnaný na ministerstvu zahraničních věcí, v r. 1932. Tento, označený v r. 1990 v „Encyklopedii Britanica“ jako extrémní odpůrce Germánů, přednesl v r. 1940 před širokou veřejností své nenávistní tirády, a to nejen vůči Hitlerovi a nacionálnímu socialismu, ale zatratil celou německou historii. Němci byli „zvrhlíci lidského rodu“, „německé barbarství“ bylo konstantou od samého jejich počátku. Eden, Duff Cooper a Churchill, jakož i Roosevelt v pozadí i angloamerický tisk před rokem 1938/39 stále štvali proti Německu. Churchill s tím začal v r. 1935(!) ve „Strand Magazíne“; koncem března 1936 pronesl v Dolní komoře antiněmeckou řeč, 9.5.1938 mluvil ve Free Trade Hall v Manchesteru o Německo jako o „obkličujícím agresoru“ (zřejmě v souvislosti s obsazením Rakouska) a 5.10.1938 odsoudil ostře Mnichovskou dohodu a otevřeně varoval před Německou říší. Churchill a stále více Američané propagovali po březnu 1938 parolu „Stop Hitler“. Otevřená protiněmecká nálada, provázená zesíleným vyzbrojováním, existovala vlastně již dlouho před zřízením Protektorátu.Takže proto by měly být názory Schmelzle zrelativizovány.

Univerzitní prof. i.R. Reinhard R. Heinisch, Sudetenpost, 6.12.2018, str.13

Rakousko – vyznání

Jak dlouho bude ještě pojmem označení Čechy a Morava, které byly kdysi částí Svaté říše římské národa německého? Vždy se raduji, když jedu (ještě) Bratislavskou ulicí do „Bratislavy“. Praha, tam byla založena první německá univerzita, je na silničních ukazatelích jako Praha? …

Není podstatný skutek, který k oběti vede, ale kdo, kdy a kde rozhoduje o tom, zda jsou oběťmi nebo okrajovou notickou. Brutální národní hněv Čechů zní podivně, když uvažujeme o vysoké hotovosti Čechů ke kooperaci s nacistickým režimem. Lidice byly inscenovány Velkou Británii a o rok později plnily tisíce Čechů Václavské náměstí – i když Beneš vybízel k bojkotu – při přípravě „mládežnického kuratoria“, českého HJ (HitlerJugend). Jak mi vykládali příbuzní, bylo až do roku 1945 zaopatření obyvatelstva v Čechách jednoznačně lepší než v říši. …

Sudetští Němci - v smylné víře – mysleli, že prezidentem Wilsonem slíbené právo na sebeurčení platí i pro ně – k republice Německo – Rakouské. 4.3.1919 zaplatilo za to 54 mírumilovných sudetoněmeckých demonstrantů svými životy. Ten den nestojí dnešnímu Rakousku ani za zmínku … Ačkoli stále ještě existuje myšlenka, že hospodářsky silné Sudety mohly zvýšit životaschopnost Německo-Rakouska a dějiny mohly nabrat jiný směr.

Jürgen Jauch, 4040 Linz, Sudetenpost, 6.12.2018, str.13

Pro České národní listy volně a kráceně přeložila Ing.arch. N. Žečeva, připravil dr. O. Tuleškov

Vydalo Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s Nezávislou skupinou Věrni zůstaneme a Českým národním sdružením. Praha, 23. dubna 2019

Webová adresa: www.ceskenarodnilisty.cz

e-mail:vydavatel@seznam.cz

e-stranky: www.ceske-narodni-listy.estranky.cz